Francie by podle lidí znalých věci podpořila Nizozemce Klaase Knota jako nástupce Christine Lagardeové v čele Evropské centrální banky. Agentura Reuters to 15. září uvedla s odvoláním na zdroje, podle kterých je podmínkou, aby klíčovou funkci hlavního ekonoma ECB získal francouzský kandidát.
Neformální návrh má podporu prezidenta Emmanuela Macrona. Zdroje ale očekávají tvrdý odpor Německa, což by otevřelo vysoce riskantní politické vyjednávání mezi ekonomickými těžkými váhami eurozóny.
Macronova kancelář na žádost o vyjádření nereagovala, Knot se komentáři vyhnul a nizozemské ministerstvo financí nebylo k dispozici. ECB odmítla situaci komentovat.
Trh čte Knota jako chytrého jestřába
Klaas Knot vedl nizozemskou centrální banku od roku 2011 do roku 2025. Účastníci trhu ho považují za pragmatika, přirozeně naklonu k utažené měnové politice, ale dostatečně flexibilního na to, aby kurz změnil podle toho, co ukážou ekonomická data.
"Je to jestřáb, ale chytrým způsobem," řekl o Knotovi francouzský úředník.
Za jeho hlavního rivala je považován bývalý guvernér Bank of Spain Pablo Hernández de Cos, na Radě guvernérů vnímaný jako váhavý hlasující. Protože pochází z jižní Evropy, jeho jmenování by si téměř jistě vyžádalo, aby post hlavního ekonoma připadl některé ze "skoupých" severních zemí eurozóny a zachovala se tak rovnováha sil.
Boj o post hlavního ekonoma
Výměnou za podporu Knota chce Francie pro sebe funkci hlavního ekonoma, kterou vybírá prezident ECB z členů Výkonné rady. Na pařížském seznamu jsou zástupkyně guvernéra Banque de France Agnès Bénassy-Quéré, bývalá hlavní ekonomka OECD a náměstkyně ministra pro Evropu v předchozí Macronově vládě Laurence Boone, a Hélène Reyová, která nyní působí v Bank for International Settlements.
Jmenování kterékoli z nich by zároveň pomohlo udržet genderovou vyváženost ve Výkonné radě ECB, kde jsou dnes jedinými ženami Lagardeová a Schnabelová.
Návrh ale riskuje okamžitý odpor Berlína. Německu by sice zůstalo uvolněné místo po Schnabelové i její portfolio tržních operací, němečtí představitelé ale mají zájem i o post hlavního ekonoma, obecně považovaný za druhou nejvlivnější pozici v radě.
Rostoucí zadlužení tlačí Paříž k tomu, aby si udržela pevnou ruku na pákách měnové politiky eurozóny. Méně zadlužené a ekonomicky ortodoxnější Německo naopak zůstává obezřetné vůči jakémukoli zmírnění závazku ECB k cenové stabilitě.
Kdy padne rozhodnutí
Souboj o nástupnictví v posledních týdnech zesílil kvůli spekulacím, že Lagardeová a členka Výkonné rady Isabel Schnabelová by mohly odstoupit ještě před koncem svých mandátů v roce 2027, což by obměnu vedení ECB urychlilo.
Prezidenta ECB i dalších pět členů Výkonné rady jmenují na základě konsenzu lídři 21 zemí eurozóny, přičemž tři největší ekonomiky, Německo, Francie a Itálie, mají v radě de facto trvalé zastoupení. Předčasný odchod Lagardeové a Schnabelové by uspíšil rozhodnutí plánovaná na příští rok a otevřel prostor pro širší dohodu o obsazení jejich pozic i pozice hlavního ekonoma Philipa Lanea, jehož mandát končí v květnu.
Lagardeová veřejně naznačila zájem prosazovat evropskou integraci před příštími francouzskými prezidentskými volbami, v nichž silně boduje euroskeptická krajně pravicová lídryně Marine Le Penová. Odstoupení před volbami by Macronovi zajistilo rozhodující slovo při výběru jejího nástupce ještě před koncem jeho vlastního mandátu.
Lagardeová definitivní uzavření spekulací o předčasném odchodu odmítla a jen řekla: "Do roku 2027 se mě nezbavíte." Média ji přitom často spojovala s vedením Světového ekonomického fóra.
Schnabelová se nevyjádřila ke zprávě německého listu Handelsblatt, podle níž jedná o vysoké pozici v Mezinárodním měnovém fondu.
Osmiletý mandát Lagardeové formálně končí na konci října 2027, mandát Schnabelové o dva měsíce později.