Výnos třicetiletého japonského státního dluhopisu vyskočil počátkem září na rekordní úroveň nad 3 procenta. Trh tak reaguje na kombinaci vysokých rozpočtových požadavků premiérky Sanae Takaichi a sílícího tlaku Washingtonu, aby Tokio zpřísnilo fiskální i měnovou politiku.
Když ministryně financí Satsuki Katayama v červnu telefonovala americkému protějšku Scottu Bessentovi s žádostí o pomoc při podpoře propadajícího se jenu, dostalo se jí jasné odpovědi: pokud chce Tokio pomoc, musí si nejprve uvést do pořádku vlastní veřejné finance. Podle tří lidí obeznámených se situací Bessent už měsíce soukromě naléhal na Katayamu i další představitele, aby Japonsko krotilo masivní fiskální výdaje a aby centrální banka zvýšila úrokové sazby.
Japonští představitelé se obávali, že inflace živená slabým jenem uškodí Takaichi u voličů. Bessenta víc trápilo riziko, že by se výprodej japonských dluhopisů mohl přelít i do amerického dluhu, uvedli tito lidé. Katayamina žádost o pomoc s koordinovaným nákupem jenu tak Bessentovi otevřela prostor prosadit svůj postoj.
Podle dvou zdrojů Bessent žádal, aby Japonsko nejprve řešilo příčiny slabého jenu, tedy velké výdajové plány Takaichi, a vyhnulo se rozporu mezi měnovou a fiskální politikou. Telefonát z 22. června pomohl připravit půdu pro masivní společnou intervenci Washingtonu a Tokia na konci července.
"Bessentovi došla s Japonskem trpělivost," řekl David Boling, ředitel pro Japonsko v poradenské společnosti The Asia Group. Podle něj USA chtějí silnější a stabilnější jen, menší riziko japonského výprodeje amerických dluhopisů a politiku, která bude na trzích důvěryhodnější, pokud jde o inflaci a fiskální stabilitu.
Japonské ministerstvo financí ani kancelář premiérky Takaichi se k věci nevyjádřily, Bank of Japan na dotaz nereagovala. Mluvčí amerického ministerstva financí odmítl komentovat konkrétní jednání a uvedl, že rozhodnutí o měnové politice jsou na japonských orgánech a že zájem USA na řádném fungování trhu s jenem neznamená cílení na konkrétní směnný kurz.
Jestřábí BOJ a společná intervence
Když se Bessent v květnu setkal s Katayamou v Japonsku, zdůraznil potřebu vyšších sazeb Bank of Japan, uvedli tři zdroje. Poté už bylo červnové nebo červencové zvýšení sazeb v rámci japonské vlády považováno za jisté. Centrální banka sazby v červnu skutečně zvedla, což dalo Katayamě naději, že se Washington připojí ke koordinovanému nákupu jenu.
Při červnovém telefonátu ale Bessent jen zopakoval výzvu, aby Japonsko přepracovalo výdaje, které podle něj podrývaly snahu Bank of Japan zkrotit inflaci. "Spojené státy nechtějí, aby jejich spojenec Japonsko ztrácel ekonomickou sílu v důsledku přílišné slabosti jenu," řekl Takehiko Nakao, který v letech 2011 až 2013 zastával funkci nejvyššího japonského měnového diplomata.
Napětí se prohlubuje i tím, že Takaichi dává přednost takzvané abenomice, tedy směsici vysokých výdajů a ultranízkých sazeb, kterou prosazoval bývalý premiér Shinzo Abe. Nyní ji ale tlačí trhy i Washington. V červenci Katayama veřejně naznačila, že japonský státní penzijní fond, největší na světě, by mohl nakupovat víc domácích aktiv, což investoři vnímali jako podporu japonského dluhopisového trhu.
Poté, co Bank of Japan v červenci nechala sazby beze změny, guvernér Kazuo Ueda zvolil jestřábí tón a naznačil brzké zvýšení. Signál se ukázal jako rozhodující: jen krátce nato vyskočil, nejprve díky samostatné japonské intervenci, poté americko-japonský zásah posílení prodloužil. Katayama a nejvyšší japonský měnový diplomat Atsushi Mimura sjednávali společnou intervenci s USA právě v době jednání Bank of Japan a i po měsících příprav se podle jednoho ze zdrojů zrodila rychle.
"Je to vyvrcholení japonského měnového spojenectví se Spojenými státy," řekl Mimura při oznámení společné intervence.
Jen znovu slábl, Bessent zpřísnil tón
Spojenectví ale brzy narazilo na protivítr. Během několika týdnů jen znovu klesl a Washington byl frustrovaný nedostatečným pokrokem Takaichi při omezování stimulů i globálním nárůstem výnosů dluhopisů.
Na setkání ministrů financí G20 ve dnech 31. srpna až 1. září Bessent znovu vyzval k vyšším japonským sazbám a fiskálnímu utažení, tentokrát ostřeji. V rozhovoru pro Reuters řekl, že by si Japonsko mělo "sednout a vychutnat úspěch abenomiky", s tím, že éra deflace skončila a klíčovým cílem je teď boj s inflací, nikoli stimulace ekonomiky.
Podle Nakaa jde o citelně tvrdší tón, než jaký Washington používal dřív. "V minulosti zněl vzkaz spíš jako 'očekáváme, že Japonsko bude prosazovat správné politiky'," řekl.
O několik dní později dosáhl klíčový japonský výnos třicetiletého maxima nad hranicí 3 procent, čímž se na Takaichi zvýšil tlak, aby své výdajové ambice zmírnila. "S ohledem na enormní veřejný dluh Japonska musí Japonsko předložit důvěryhodný střednědobý až dlouhodobý fiskální výhled a prokázat souladnost mezi měnovou a fiskální politikou, aby se vyhnulo nevítanému skoku dlouhodobých úrokových sazeb," řekl Mitsuhiro Furusawa, bývalý nejvyšší japonský měnový diplomat.
Katayama proto svým protějškům z G20 slíbila, že Japonsko omezí přílišnou závislost na dodatečných výdajích a nebude vydávat dluh na financování daňových škrtů. Po schůzce s Bessentem novinářům popsala, jak mu ukázala vyjádření Takaichi pro deník Yomiuri, v nichž premiérka zdůraznila rozhodnutí "dosáhnout současně růstu a fiskální disciplíny". "Zdálo se, že to chápe, řekl, že je to velmi dobré," uvedla Katayama.
O týden později Bessent Japonsku pomohl znovu, tentokrát důrazným varováním vůči spekulantům sázejícím na slabý jen. Řekl, že má asymetrické informace a dobrý přehled o tom, co japonští tvůrci politik včetně Bank of Japan podniknou. "Teď jsem kasino," řekl Bessent tento měsíc a dodal: "Pokud chcete, můžete sázet proti mně." Jen vůči dolaru posílil.
Fiskální kompromisy zůstávají křehké
Bessentovy požadavky se v zásadě shodují se směrem Bank of Japan, která v pátek přistoupila k obecně očekávanému zvýšení sazeb. Rozdíl je větší u fiskálních plánů. Takaichi se nemůže snadno vzdát vlajkových stimulačních plánů, které její straně přinesly vítězství ve volbách, ani příspěvků a subvencí na snížení cen paliv, jež pomohly zmírnit hněv nad rostoucími životními náklady.
Přinutit Takaichi opustit daňové plány by bylo riskantní i pro Washington, pokud by to oslabilo vládu spolehlivého spojence proti asertivní Číně. Po připojení k Tokiu při podpoře jenu prezident Donald Trump zdůraznil důležitost americko-japonského partnerství. Takaichi ve čtvrteční obměně kabinetu znovu jmenovala Katayamu ministryní financí, což analytici vnímali jako krok k uklidnění trhů i Bessenta.
Zatím nic nenasvědčuje tomu, že by Takaichi ustupovala. Rozpočtové požadavky na příští fiskální rok narostly na 143 bilionů jenů (916,14 miliardy dolarů), což se blíží úrovním z doby pandemie. Premiérka se zavázala udržet emisi nových dluhopisů na fiskální rok končící v březnu 2028 kolem 40 bilionů jenů, tedy nad letošní plánovanou úrovní 32,7 bilionu jenů. Někteří úředníci ale upozorňují, že tento cíl může být těžké splnit kvůli dočasnému snížení daně z obratu, vyšším výdajům na obranu a rostoucím nákladům na financování.
Fiskální patová situace je zatím zvládnutelná, což ukazuje, jak velký diplomatický kapitál si Takaichi u Trumpa stále drží. Někteří analytici v tom ale vidí rozšíření Trumpovy obchodní taktiky i do měnové a fiskální diplomacie. Boling z The Asia Group řekl, že Trumpova administrativa se při jednání se spojenci "nikdy nestyděla", jak je vidět na obchodních jednáních. "Myslím, že nyní to vidíme více i v otázkách finanční politiky," dodal.
Kurz pro přepočet: 1 dolar = 156,0900 jenu.